Potenciál výkladu pohádky při zviditelňování a propojovaní faktů a souvislostí v této oblasti našich vztahů je jedinečný.

Při výkladu se můžeme s tímto záměrem podívat do doby, kdy se v naší dětské fantazii tvořily základy představ o tom, jak má vypadat a fungovat náš budoucím vztah s mužem či ženou, jaké vlastnosti má mít náš budoucí partner, včetně toho, proč s takovým partnerem, v takto nastaveném vztahu vlastně chceme být.

Naše první pohádka, náš první příběh, na kterém nám nejvíce záleželo je příběh našich rodičů, společný příběh muže a ženy, kterého jsme byli jako jejich děti součástí. Je to příběh našeho domova, našeho pocitu bezpeří, porozumění, dobrodružství a následné svobody.

Je to příběh o možnosti jít svojí cestou, a přitom zůstat s naším prvním domovem ve spojení.

Protože, cokoliv se v partnerském vztahu našich rodičů dělo, dělo se i nám. Často bez možnosti vědomé orientace a pochopení toho, co se to vlastně děje a jakou roli v tom či onom hrajeme mi sami.

Tato nejistota nás mohla přirozeně ohrožovat a vytvářet tak potřebu odpovědí na tyto nevyřčené otázky, které přímo souvisely s našimi pocity bezpečí, přijetí a důvěry.

V tom nám často pomáhali průvodci, které jsme v té době měli k dispozici. Pohádky a příběhy, které jsme sledovali v televizi nebo nám byli čteny či vyprávěny.

S nimi jsme hledali ty cesty, jak můžeme v odehrávajícím se příběhu našeho života najít své místo, oporu, náš střed, odkud můžeme vyjít a přispět tak, jak to v tu chvíli nejlépe dovedeme, aby byl náš šťastný a bezpečný domov zachován nebo obnoven.

Výklad pohádky není jen o konkrétní cestě našich pohádkových hrdinů za jejich sny, cíli a podmínkami, které bude potřeba na této cestě poznat, zohlednit a docenit, aby je mohli postupně naplnit.

Je mnohdy stále i o té naší.

Teď, když jsem sám otcem a mám možnost být součástí tohoto procesu z více stran, být dítětem ve svém vlastním životě v příběhu mých rodičů, a být rodičem v našeho vztahu s mojí ženou z pohledu naší dcerou, je to až neuvěřitelné, jak to celé do sebe znovu a znovu zapadá.

Není asi náhoda, že když například pracujeme s ženou na našem vztahu, tak je naším největším fanouškem a vydrží nás ve svých čtyřech měsících sledovat dvě hodiny v plném zaujetí. Nebrečí, nebo se netváří vyděšeně, i když některé z našich rozhovorů v párovém nastavení začínají někdy dosti bouřlivě.

Informovali jsme ji, ví, co se děje a jak se jí to týká. Je pro mě neuvěřitelné to zvonu a znovu sledovat, jak to všechno do sebe zapadá. Zažívat to současně z obou stran, být dítětem v příběhu mých rodičů a být rodič v příběhu mojí a naší dcery je prostě dar.

Dar, který můžete díky výkladu pohádky ve vašich vztazích začít znovu objevovat, uchopit a rozvinout i vy.

The post Jsme předurčeni opakovat život našich rodičů? appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Ale na otázku, zda má smysl připravit se na další vztah, i když se to s předešlou přípravou neposkládalo úplně podle vašich představ, bych odpověděl, že určitě má.

Ještě, než se dostanu k tomu, jak bych tuto přípravu udělal dnes, krátké ohlédnutí, jak jsem začínal.

Dříve pro mě bylo prioritou udělat si představu pouze o tom, jaká by měla být moje budoucí partnerka. Protože udělat si představu, plán nebo vizi o tom, jaký by měl být i náš společný budoucí vztah mě nenapadlo. Bude partnerka, bude vztah, je hotovo.

Jak bych to udělal dnes

Jsou tři oblasti, které bych dnes zahrnul do přípravy svého budoucího vztahu

První oblastí je váš společný budoucí vztah.

Nejprve bych si položil otázku, jaký typ společného vztahu chci, ještě přesněji, jak by měl náš společný vztah fungovat? Díky tomu následuje ještě jedná skvělá doplňující otázka, na jaký typ společného vztahu mám nyní kapacitu?

Druhou oblastí je vztah, který mám sám sebou.

Ve smyslu, jak jsem na tom ve vztahu sám k sobě a jak ve společných vztazích s dalšími lidmi. A to s lidmi, které teprve poznávám a pak s blízkými lidmi, se kterými jsem úzce propojen, a na kterých mi záleží.

Třetí oblast je o tom, kdo je on/ona.

Tato oblast, která se mě v tuto chvíli týká nepřímo, je o mojí výsledné představě, kdo a jak by na mě mohl nyní nejlépe navázat a doplnit mě v tom, co jsme se o sobě v předchozích dvou oblastech dozvěděl, včetně mého záměru o společném vztahu, jakým způsobem bychom mohli společně začít tvořit náš vztah.

Trošku podrobněji k těmto třem oblastem

1. JAKÝ TYP SPOLEČNÉHO VZTAHU VLASTNĚ CHCEME

Párový nebo Partnerský?

A to ve smyslu, kam až chceme při vytváření společného vztahu dojít.

Obvykle se tomuto základnímu stavebnímu kamenu našeho budoucího společného vztahu nevěnujeme. Obvykle oba typy vztahů a způsobů jejich vytváření, slučujeme dohromady. Přitom absence tohoto základního rozdělení stojí za většinou singl jedinců, kteří by už společný vztah mohli mít.

Každý z těchto typů společných vztahů má na nás, tedy na kvalitu našeho budoucího soužití s dalším člověkem a naši kapacitu tento záměr naplnit, úplně jiné požadavky:

Párový vztah

Párový vztah je součástí celkového procesu tvorby partnerského vztahu a jeho místo je začátku společného období dvou lidí, kteří se potkali a zamilovali se do sebe. Můžeme ho také znát pod názvem období zamilovanosti. Toto počáteční období potencionálního partnerského vztahu funguje na dynamice krátkodobého vztahu.

Proto každé období zamilovanosti musí přirozeně jednou skončit. Když chceme mít čistě párový vztah vstupujeme do společného vztahu se záměrem: poznáme se, užijeme si období zamilovanosti, užijeme si úžasnou dynamiku tohoto krátkodobě trvajícího vztahu a uvidíme, jestli až období zamilovanosti skončí, to bude vše, nebo z toho bude něco víc.

Je úplně v pořádku, že můžeme chtít společný vztah, který nemá ambice stát se partnerským vztahem a je nám zdrojem zamilovanosti, zážitků, oslav a možnosti nebýt chvíli na své cestě životem sami.

Partnerský vztah

Chceme-li společný partnerský vztah, kterého je párový vztah součástí, potřebujeme se zajímat i o to, jak toto počáteční nastavení našeho nově vznikajícího vztahu rozšíříme a přenastavíme jeho dynamiku fungování z krátkodobě nastavené varianty (párové), na tu dlouhodobější (partnerskou). To znamená se o celkovém procesu vytváření partnerského vztahu a našich aktuálních schopnostech s ním pracovat, dozvědět víc. Se mnou například v partnerských dílnách, nebo při terapeutické spolupráci.

2. VZTAH, KTERÝ MÁME SAMI SE SEBOU

Na individuálních úrovni se vracíme k tomu, kdo jsme, co nás formovalo, a jaké podmínky nyní potřebujeme k tomu, abychom byli postupně schopni těmto našim rodovým, rodinným i vlastním párovým a partnerským zkušenostem porozumět, ponaučit se z nich, a to nejen na racionální, ale i emocionální, tělesné a duševní úrovni a nově tyto aktualizované zkušenosti začlenit do současného vývoje a života našeho vztahu.

Například:

Kdo jsem já a jak funguju, když jsem sám se sebou, bez partnera, nebo jak funguju na začátku vztahu s dalším člověkem, který mě zaujal, a jak funguju s člověkem, se kterým jsem si čím dál bližší a na našem společném vztahu mi záleží čím dál víc.

Konkrétním bodem může být například vývoj vztahu z pohledu práce s důvěrou a bezpečím jak ve vztahu k sobě, tak k dalším blízkým i vzdálenějším lidem. Pokud zde potřebujeme změnu, je potřeba se nejprve začít učit to, jaké vytvářet podmínky proto, abychom se ve vztahu mohli svobodně cítit a současně mohli být a fungovat spolu.

3. Oblast – NÁŠ BUDOUCÍ PARTNER

Na této vztahové úrovni platí jedno pravidlo. Možná se vám nebude úplně líbit, ale tak to prostě funguje.

Do svého života si nepřitahujeme ty, které chceme, ale ty, kterými jsme.

V přepisu, přitahujeme si takového člověka, který má podobné zkušenosti a podobně se s nimi rozhodl pracovat. Má stejný záměr pro svůj budoucí společný vztah s mužem nebo ženou na osobní úrovni, a má i podobně stejnou míru jeho zvědomení. Připravuje se na stejné vztahové úrovni, například o tom jen nemluví, ale něco v tomto směru i dělá, a tak dále.

Když už víte, jaký typ společného vztahu nyní chcete, na který typ máme nyní dost sil, vědomostí, reálných vztahových zkušeností a schopností s nimi pracovat, můžete si i mnohem lépe všímat podobně smýšlejících a nastavených lidí, kteří na hlubší úrovni svých vztahů chtějí to samé.

Partnerský vztah, ve kterém mohou oba současně společně i jednotlivě tvořit a růst.

Jeden z hlavních přínosů tohoto textu je, že by se vlastně v tomto ohledu přípravy na budoucí vztah stačilo zaměřit na to, jak by mohl probíhat společný ZAČÁTEK našeho budoucího vztahu, než o tom, jak by měl náš budoucí vztah ve výsledku vypadat.

Protože tento počáteční záměr jsme schopni zrealizovat všichni.

The post Jak se připravit na budoucí vztah appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Žena 54 let, ve vztahu s mužem 67 let.

„S panem Hruškou spolupracuji formou individuálních konzultací něco přes rok. Současně již půl roku spolupracujeme s panem Hruškou i společně s partnerem.

Původním impulzem ke spolupráci byl náš partnerský vztah, který v té době měl na kahánku, ale protože jsem si nebyla jistá, zda zůstat nebo odejít, rozhodla jsem se nechat si pomoct.

Začala jsem individuálními konzultacemi zaměřenými na práci se sebou. Brzy bylo jasné, že pro práci na našem vztahu je potřeba, aby se připojil i partner.

Několik měsíců intenzivní práce a příprav z mé strany a ze strany pana Hrušky právě formou mých individuálních konzultací, a také rozhovorů, které jsem v mezičase iniciovala s partnerem v našem soukromí, vedly nakonec k tomu, že jsme všichni tři společně vytvořili podmínky k tomu, aby se partner mohl připojit, a nakonec se i díky své odvaze a otevřenosti ke společné práci na našem vztahu připojil.

V individuálech mám prostor na vlastní pojetí toho, co se ve vztahu děje, a také prostor na svá témata, která nemusí vždy bezprostředně souviset s partnerským vztahem, ale stejně ho ve finále ovlivňují. Je tu prostor a čas popřemýšlet si, vracet se na začátek a učit se vytvářet podmínky pro sebe, a také pro partnera při různých typech komunikací.

Na společných sezeních se moderovaným způsobem učíme komunikovat tak, aby to podpořilo jak každého z nás, tak i náš společný vztah. Nacházíme postupně různé vývojové varianty k dané situaci a učíme se nechtít dosáhnout hned finálního řešení. To je pro mě hodně nové a významně to ulevuje tlaku, který bych na sebe i partnera pravděpodobně kladla, kdybych jela podle zvyku, že je potřeba věc rovnou vyřešit. Zároveň jsem pochopila, že to často hned ani není možné.

Na prvních společných sezeních jsme se učili mluvit o tom, co na partnerovi a na sobě oceňujeme a o co se už v sobě a ve vztahu můžeme opřít. Postupně se dostáváme k tomu, že společně s panem Hruškou procházíme „naživo“ konfliktní situace, se kterými jsme zatím nebyli schopni sami pohnout, čímž se to zároveň učíme.

V čase mezi jednotlivými sezeními máme prostor trénovat a učit se sami. Když je někde zádrhel, máme možnost se k tomu vrátit při individuálu nebo na společném sezení a společně tím projít s podporou pana Hrušky.

Spolupráce je nastavena tak, že každý máme svůj vlastní individuál v intervalu 14 dnů, a zároveň se všichni setkáváme na společné konzultaci zhruba 1x měsíčně.

Dnes vidím, že díky takto nastavené spolupráci, jsme udělali za půl roku společné cesty obrovský kus práce, který se ve vztahu jednoznačně pozitivně projevuje.

Za sebe vnímám tolik konkrétních pozitivních změn a přínosů v souvislostech, že je těžké je vysázet jako seznam, ale např. postupné rozpouštění strachu z toho, že budu sama, uvolňování se do toho, že nemusím všechno vědět a znát řešení, že řešení může vzniknout společnou cestou, obnovování důvěry v sebe i v partnera, zjištění, že konfliktu se není třeba bát, že má naopak svoje benefity, opouštění pozice „hodné holky“, objevování toho, že komunikace v partnerství není boj, uvědomování si hranic a přijímání své části zodpovědnosti, ale mění se k lepšímu i můj osobní život – dávám si více péče a pozornosti, dokážu se lépe rozhodovat v souladu se sebou, a jako důsledek těchto a dalších vnitřních změn se proměňují i moje vztahy s dalšími lidmi, nejen s partnerem.

Spolupráci s panem Hruškou vřele doporučuji.

Děkuji!“

The post „Jak probíhá partnerská terapeutická spolupráce s panem Vítem Hruškou“ appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

a to minimálně ve vaší hlavě.

Pokud se pro takovou rekapitulaci rozhodnete, je to obvykle možné až po nějakém čase. Čase na zažití změny vaší situace, čase na vyrovnání se s nepřítomností jak vašeho partnera, tak všeho, co pro vás váš společný vztah znamenal a dost možná stále znamená.

Není výjimkou, že když se rozcházíme, nedokážeme často pojmenovat to, proč už nechceme pokračovat, co se změnilo, proč máme pocit, že to nefunguje.

Často místo skutečné příčiny, uvedeme jako naši domnělou příčinu už nějaký následek dlouhodobějšího neporozumění tomu, co se ve vás a ve vašem společném vztahu vlastně děje, a co potřebujte změnit, aby to znovu fungovalo.

Například: “Odcházím, protože se s tebou už nedá mluvit, nemůžu ti nic říct, vždycky vyletíš.” Nebo cokoliv jiného, čím se vyhneme tomu, abychom sami sobě i našemu partnerovi přiznali, že vlastně nevíme, proč to přestalo fungovat.

Není výjimkou, proto píšu i tento článek, že abychom tento fakt vlastního neporozumění skryli sami před sebou, učiníme za náš rozchod odpovědným pouze našeho partnera.

To není výčitka. Tak to prostě je. Máme strach z konce, strach že zůstaneme sami.

My se ale ve skutečnosti nebojíme konce jako takového. Bojíme se a necháváme se vyčerpávat domnělými, zástupnými konci, které nám v hloubi našeho srdce nedávají smysl. Tak nějak tušíme, že se to celé stalo i kvůli něčemu dalšímu, že je tam toho pro nás stále ještě víc.

Když víme, na čem jsme, jsme si postupem času schopni poradit se vším, co nám život přinese. Jsme schopni jít dál. Pokud ne, je dost možné, že se ještě potřebujeme s naším Ex do rozejít.

A tak za mě, vyprdněte se na důvody údajných konců.

Vraťte se na začátek.

Na začátek vašeho vztahu, když to tam bylo. Když se cítili, proč jste a máte být spolu. Není náhoda, kdy a koho potkáme. Každý z našich předchozích partnerů byl v daný čas pro nás tím pravým a mi jsme byli tím pravým pro něj.

Bylo to proto, že vás partner na začátku vašeho vztahu postavil na první místo, nebo proto, že jste společně mohli otevřeně mluvit o citlivých tématech z vaší minulosti či přítomnosti. Nebo, že jste mohli v plné pozornosti, přijetí a zájmu, vyjádřit ať už přímo, či nepřímo, co cítíte, …? A to vše bez hodnocení a posuzování.

Každý partner, každý společný vztah nás směřoval, něco nás v oblasti práce s našimi vztahy naučil, nebo se o to alespoň snažil. Něco, co jsme potřebovali, abychom mohli jít dál jako svobodnější a současně zodpovědnější bytosti, jak ve vztahu k sobě, tak v našich společných vztazích.

Vaší opětovnou pozorností, vaším opětovným uznáním a detailnějším porozuměním vašim předchozím vztahům, jejich koncům a začátkům, uctěním sebe samých v těchto vztazích, vší touto respektující pozorností, otevřete dveře i k odpovědím na otázky, proč vy dva jsme vlastně byli spolu a co to pro vás znamená dnes.

Pro vás, pro možnost obnovení vašeho původního vztahu, nebo pro započetí vztahu nového.

The post Váš Ex si druhou šanci zaslouží appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Jelikož je ještě příliš malá, aby k nám promlouvala slovy, dělá to za pomocí zvuků s proměnlivou energetickou intenzitou a čtyř končetinovou gestikulací.

Někdy je celkem oříšek poznat, zda se právě hlásí na krmení, nebo se potřebuje „pouze“ emocionálně vyjádřit. V naší náruči, aby cítila, že je přijímaná taková jaká je, že má naši plnou pozornost.

V druhém případě se nám při detekci jejích a tím i našich aktuálních potřeb skvěle osvědčují dvě knížky.

Psychologický výklad pohádek od Marie-Louise von Frank a již kultovní kniha v této oblasti od Naomi Aldortové Vychováváme děti a rosteme s nimi.

S obou případech s knihami pracujeme intuitivním způsobem tak, že si položíme například tyto otázky: „Co nám naše dcera chce říct, nebo co potřebuje, co potřebujeme my sami, každý zvlášť nebo i společně?“ Pak otevřeme knihu právě tam, kde máme, a čteme, kam nám pohled padne.

Cituji z knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi:

„Ideální výchova, kdy se dítěti dostává pouze laskavosti, se daří jen málokdy. Jakkoli moc si přejete, abyste se k dítěti chovali co nejlépe, přijímejte také své i jeho chyby. Buďte upřímní a umožněte dítěti, aby vám mohlo bezpečně sdělit, jak se cítí. Tím, že rozpoznáte, co dítěti ublížilo, obnovujete znovu důvěru tam, kde byla přerušena.“

Pak už je pro mě, moji ženu, nebo pro nás oba snadnější, když máme inspiraci, o co se může zrovna jednat, si v sobě vyjasnit, zda se aktuální téma a jeho způsob sdílení týkají spíše naší dcery, nebo nás samotných. Někdy naše dcera potřebuje vědět, že to, co jsme přes den s ženou mezi sebou řešili, se jí netýká, že si to vyřešíme, jen třeba ne hned, ale hlavní je, že se jí to netýká.

Jindy zase potřebuje cítit, že se její i naše vzájemné pocity bezpečí a sebedůvěry dají obnovit. Při rozhovoru ve smyslu, že se omlouvám/e, že se nemusí všechno podařit hned, nám ani jí. A hlavně, že je tu vždycky možnost to zkusit znovu a znovu. Jde ale hlavně i o to, jak vážně to myslíme.

Je úžasné sledovat schopnost novorozeněte, jak dokáže komunikovat celistvě. Tedy jak na tělesné, duševní, emocionální a pomaličku i racionální úrovni. A to současně. Ano, není to asi dnes již žádná novinka, že když se dítě narodí je na úrovni duševního a emocionálního spojení nejcitlivější, je tedy s těmito svými potřebami a vjemy nejvíce v kontaktu, ale i tak je úžasné smět to zažívat na vlastní kůži.

Dcera se pokaždé, když se nám podaří rozklíčovat, co nám chce říct, uklidní a během vteřiny je z tygra zase žulidlo.

Celá komunikace za těch šest týdnů mi vlastně připadá, že je postavena na faktu, že se nic nedá udržet věčně, akorát ten otoč ztrát a obnovení důvěry s šestitýdenním mimčem je tedy neskutečný. Jakmile ji nebo sami sobě začneme „lhát do kapsy“ nebo ji začněme utěšovat, když ona o to ve skutečnosti nestojí, okamžitě spustí.

Pravda, je výjimka, se kterou se teď učíme pracovat.

Je jedna situace, kdy dcera změní svoji pořadí priorit po své emocionální stabilitě.

Když ji nabídneme prso. Jídlo a dudlík současně. Nají se a současně se tím uklidní. Double přínos. Dcera je v pohodě, ale je to pastička pro nás, dát ji prso, i když je najedená. Je taková berlička, jak si ulevit i tam, kde vlastně nechceme slyšet, co nám chce říct. Když se zrovna jedná o tu situaci.-)

Naštěstí se při vzájemné spolupráci s ženou, i s paní Aldortovou, nakonec nějak všichni domluvíme. Je to cesta. Za mě je hlavní to nepřestat zkoušet a objevovat.

Děkujeme.

The post Co vlastně chce? appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

A není divu, nebo ještě jinak… Je to dobře.

Můžeme si tak všimnout, že se něco děje, že se v nás nebo mezi námi něco hlásí o slovo.

A to především ve smyslu zachování nebo obnovení naší osobní energie, našich každodenních sil.

Adventní období je nastavené tak, že nás vede na jedné straně více do hloubky k sobě samým, a na druhé straně nám připomíná všechny ty činnosti venku, které pro spokojené prožití společného času potřebuje ještě udělat.

Vánoce tak mohou být skvělým časem, kdy si můžeme všimnout, kdy a proč sami sebe upozaďujeme a dáváme velkou část svojí energie do naplnění potřeb našeho společného vztahu. Děláme to místo toho, abychom si na chvíli poodešli a přehodnotili důležitost, a tím i pořadí jednotlivých činností, které ještě potřebujeme, anebo vlastně nepotřebujeme udělat.

Někdy se také může stát, že si ale našeho osobního vyčerpání a přečerpání energetických zásob nevšimneme. I na to jsou vztahy dobře uzpůsobeny. Někdo si vždycky všimne.

Jedním takovým upozorněním je úplně zdravý a do partnerských vztahů zcela přirozeně patřící konflikt partnerů.

Ten má v celkovém průběhu tři vývojové fáze.

První fázi obvykle známe pod pojmem hádka. Podmínky pro hádku jsou většinou právě málo vlastní energie a neporozumění tomu, proč se vlastně hádáme, nejedná-li se o hádku se prostě jen potřebujeme pohádat, jinými slovy vybít nashromážděnou energii, ten stres. Obvykle se hádka strhne bez našeho záměru, jsme ji vlastně zaskočeni.

Druhá vývojová fáze je postupně měnící se stav mezi hádkou a vědomým konfliktem. Já mu říkám nevědomý konflikt. Rozdíl mezi hádkou je v tom, že do této komunikace vstupujeme vědomě, nebo jsme si schopni všimnout, že nějaká vzájemná konfrontace přichází a my se ji nevyhneme. V tomto období se patrně učíme poznávat a mluvit o nových věcech a potřebách jak v našem vlastním osobním vztahu, tak o potřebách ve společném vztahu s naším partnerem.

Třetí fáze konfliktu, vědomý konflikt, by se dala poprat asi takto. Vstupujeme do ní jak dobrovolně a cíleně, tak již s určitým záměrem, který vyplývá z toho, že už jsme se o sobě a našich potřebách naučili trošku víc přemýšlet, mluvit, rozpoznat je a porozumět jim. A to nejen na naší racionální, ale i emocionální a duševní úrovni. Tedy na úrovní hlubšího smyslu a směřování jak našeho vlastního života, tak současně našeho společného vztahu s naším partnerem.

Při počáteční orientaci a možnosti spojení se s tímto partnerským vztahovým nástrojem si můžete začít všímat jedné věci, která výsledek a využití potenciálu vědomého konfliktu ve vašem vztahu, který je opravdu veliký, přímo ovlivňuje.

A touto věcí, touto aktuální podmínkou je, jak bylo v úvodu tohoto článku již zmíněno, množství vašich sil, množství energie, toho, na kolik jste odpočatí.

Máme energii (spíše se domluvíme) / nemáme energii (spíše se pohádáme).

Když o tom základním pravidlu pro práci s konfliktem víte, můžete si říct: aha, pohádali jsme se, možná mám méně energie, než jsem si myslel. Zkusím se chvíli zaměřit jen na sebe, naberu tak znovu sílu i do společného vztahu.

Vyjádříme si tak respekt a uznání za již vykonané, a tím si umožníme poodejít si sami k sobě, a to i ve chvíli, kdy již zmíněný seznam všeho co je potřeba ještě všimnout tluče nepřetržitě na vrata.

Umění nechat sami sebe, nebo našeho partnera poodejít ze společného vztahu i v náročných situacích, abychom se mohli na chvíli postarat jen sami o sebe, je velký dar.

A to nejen o Vánocích.

The post Konflikt v partnerských vztazích appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Místo celkové reference pro MĚ po ukončení spolupráce vedu své klienty k tomu, aby si psali reference SAMI SOBĚ, a to průběžně již během probíhající spolupráce.

A to pravidelně, vždy po každém dalším 3 měsíčním úseku naší spolupráce, povětšinou po šesti sezeních.

Při spolupráci na vytváření referencí s tímto záměrem, jsme to společně s klienty ještě vylepšili tím, že jsme “celkovou” referenci pro její detailnější, jasnější a jednodušší vytvoření rozdělili z jejich pohledu na dvě části, na dva typy referencí:

První typ – Jak spolupráce probíhá

Druhý typ – Co mi spolupráce dává

Klient si tak vytváří vlastní doložitelný přehled postupného rozvoje svých schopností v oblasti zvědomění si vlastních potřeb, včetně svých dovedností se o ně postarat. Jak sám v sobě, tak směrem ke svému okolí.

První praktickou zkušeností s osvojováním si svých nových a rozvinutých vztahových dovedností je právě naše spolupráce.

Tím se tento typ referencí stává velice cenným i pro mě v roli terapeuta a průvodce.

A když se to potká, jako při této aktuálně probíhající spolupráci, může se stát, že i pro vaši představu.

Jako příklad, samozřejmě v bezpečí anonymity, zde nyní mohu uveřejnit oba typy zmíněných referencí.

Obě reference jsou ze stejného časového úseku po 12 sezeních, což v tomto případě odpovídá přibližně šesti měsíční spolupráci.

Jak spolupráce s panem Hruškou probíhá

„Spolupráce s panem Hruškou probíhá po více liniích:

1. Jednak při společných sezeních jeden na jednoho, které máme 1x za 14 dní, ale také doporučenou prací na tématech v mezičase mezi sezeními, kterou si procházím a zpracovávám podle vlastní kapacity, priorit a aktuální situace.
2. Dále pak je tu možnost, kterou jsem zatím nevyužila, ozvat se mezi setkáními v naléhavém případě, pokud by se situace výrazně vyhrotila a potřebovala jsem se v ní zorientovat.
3. A také je tu provázení a podpora pro orientaci se v jakémsi meziprostoru, který vzniká mezi mnou a partnerem tím, že já v tuto chvíli již nějaký čas ve spolupráci s panem Hruškou jsem, zatímco partner zatím není. Postupně jsme se dobrali do bodu, kdy se partner rozhodl pro absolvování prvního společného setkání ve třech, po němž se může rozhodnout zda se připojí do spolupráce též.
4. Na každém sezení mám v úvodu prostor vnést to, co je právě nejaktuálnější, ať už je to nějaké širší téma, které během času mezi setkáními vystoupilo do popředí, nebo i úplně konkrétní každodenní situace, kterou potřebuji vyřešit. Pan Hruška mě tímto tématem vždy provází v souvislostech, ukazuje mi návaznosti, věci z nadhledu nebo z jiných úhlů, vysvětluje mi principy a učí mě uvidět to vše a pracovat s tím v každodennosti.
5. Oceňuji, že se zdaleka nejedná jenom o situace a témata přímo z partnerství, ale začínali jsme vztahem sama k sobě jako základem, ze kterého vše vychází a pracujeme i s dalšími vztahy, jako je vztah s rodiči a prarodiči.
6. Vnímám, že je velký důraz kladen i na náš vztah v rámci spolupráce při terapii. Vše je udržováno v jasnosti, srozumitelnosti a respektu. Vytváří se tím bezpečné prostředí, ve kterém jsem schopna důvěřovat, nechat se vést a také pracovat samostatně v mezičase.

Co mi spolupráce s panem Hruškou dává

1. Postupné chápání, porozumění a orientaci v sobě, v souvislostech, v situaci
2. To přináší větší stabilitu a pocit bezpečí
3. To přináší postupně uvolnění /v rámci možností/ a dostupnou energii, volnou kapacitu s tématy pracovat – opět postupně, dělat praktické kroky
4. Podporu v náročných konkrétních situacích – provázením a vyjasňováním
5. To přináší pocit, že na tu cestu nejsem sama.“

Takto sepsaný text jsem odeslal dle domluvy pro konečný souhlas s uveřejněním své klientce a dostal jsem tuto odpověď:

„Když to čtu takto s odstupem, jsou 2 věci, které oceňuji – jednak samozřejmě fakt, že takto opravdu pracujete a já mám to štěstí to zakoušet na vlastní kůži, ale nově si na tom uvědomuji také hodnotu toho, že to jsem schopná uvidět a zformulovat do slov, což mi umožňuje ocenit obě cesty – Vaši, ale i tu mojí.. a to je přesně ten efekt, o kterém píšete – klient si sám sobě zvědomí…

Ano, souhlasím s navrhovaným způsobem uveřejnění.“

The post Reference jako terapeutický nástroj appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Ať už jste ve společném vztahu nebo jste singl, jedná se o tato čtyři pravidelně se opakující období:

Období zamilovanosti je počátečním období společného vztahu

Období života v dlouhodobém partnerském vztahu

Období kdy potřebujeme být sami se sebou

Období kdy se připravujeme na návrat do společného vztahu

V tomto článku se budeme blíže věnovat VARIANTĚ, kdy nejsem ve vztahu s dalším člověkem, jste tedy SINGL.

OBDOBÍ PŘÍPRAVY NA NÁVRAT DO SPOLEČNÉHO VZTAHU

Co prakticky můžete pro sebe i pro váš budoucí vztah v tomto období udělat.

1. Buďte víc sami se sebou, když to jde.

V přírodě, ve svém oblíbeném křesle, při sportu, kdekoliv o samotě. Je v tom krásný paradox života. Na podporu vašeho záměru být s dalším člověkem je v tomto období nejpřínosnější kvalitně strávený čas o samotě.

Zda jste již v období přípravy na další vztah poznáte i podle toho, že jste nějakého toho času stráveného o samotě sami se sebou už schopni. Nemusí to být nic velkého, ale sem tam se vám podaří, že si samotu sami zvolíte. Pocit osamění, který si často za schopnost být sami se sebou o samotě zaměňujeme, při této záměně v našem vědomí říká, že se vám život děje, a vy s tím nemůžete nic udělat. Vede vás tak zpět do prostoru osamění, který je přínosný v předešlém vývojovém období tvorby partnerského vztahu, období, kdy se tomu, jak být postupně víc sami se sebou, začínáme učit.

Ve chvíli, kdy jste tento konec vašeho nyní již starého způsobu vztahování schopni uvidět, a být sem tam sami se sebou, můžete na další krok.

2. Teď, když jste spojeni nejen se svými pocity, ale i s těmito myšlenkami a stojíte pevněji nohama na zemi, můžete si položit otázku: „Jakým partnerem byste chtěli sami sobě být?“

Jde o to, že se při této vlastní rekapitulaci poznáte ještě blíž, takže budete moci vašemu budoucímu vztahu nabídnout ještě přesnější obraz sama sebe, než tomu bylo doposud. Tím se přirozeně zvýší šance, že váš další vztah vydrží, protože platí, že přitahujete stejně naladěné nebo uvědomělé partnery, jako jsme mi sami.

Čím méně toho o sobě z pohledu vašeho fungování ve vztazích víte, tím více hrajete vabank. Takto vytvářená jistota ve vztahu s dalším člověkem patrně povede opět k situacím, které vám budou zrcadlit potřebu se nejdříve vrátit sami k sobě, než se pustíte do tvorby dalšího společného vztahu s druhým člověkem. Což je přesně to, co v tomto období přípravy na vztah máme všichni udělat.

Zastavit se, ohlednout se a poučit se z předchozích zkušeností více než jedním způsobem a propojit je vědomě s vaší současnou realitou. Protože až to přijde a vy se zamilujete, tak pro tuto aktualizaci vašeho přístupu, jak k sobě samým, tak i k sobě navzájem, aby vztah vydržel, nebude už tolik prostoru.

3. Způsoby a směry získávání nových informací o vlastním životě pro vztah, který vydrží.

Uvolněný, laskavý, a tím velice efektivní způsob, jak se něco nového dozvědět ze své minulosti, je si zavzpomínat. Každý rád vzpomíná. I pro vás to bude mnohem snadnější, když třeba sami sebe, nebo své rodiče, přátele, bývalé partnery pozvete na kafe či dortík.

Jako místa a témata, kam nejlépe v tomto období směřovat svoji pozornost při vzpomínání, bych doporučil podívat se na partnerský vztah vašich rodičů a jejich rodičů, včetně vašich vlastních zkušeností z vašich předešlých partnerských (dlouhodobých) vztahů. Příčiny opakujících se vzorců vašeho chování, které vám pravděpodobně komplikují život, se tu pěkně při této sebepráci zviditelní.

A hlavně, ať už jste si vzpomněli na cokoliv, dejte si čas. Pokud se vám objeví souvislosti, kterým nerozumíte, nesnažte se jim porozumět hned. Pro začátek bude stačit, když si to jen napíšete, nebo nahrajete na diktafon. Můžete se tak k této práci vracet opakovaně a postupovat krůček po krůčku. To stačí, tak to funguje.

4. Mějte se rádi.

Mít se opravdu rád znamená respektovat svoje aktuální potřeby. Když potřebujete smutnit, smutněte. Když potřebujete plakat, brečte. Když se bojíte, přiznejte si to. Přiznáním strachu získáte odvahu a znovu obnovíte rovnováhu. Váš pocit jistoty se vrátí.

Stejně tak když přijde chvíle radosti, tak se nebojte a buďte spontánní a běžte do akce. Pracujte na sobě, objevujte se. Setkání, na které čekáte, na které se připravujete, přichází do vašeho života přesně s touto uvolněnou a tvůrčí energií, kterou si na základě porozumění své minulosti tvoříte i ve své současnosti.

Nejlépe se tato terapeutická práce dělá s odborníkem, ale ne vždy jsme na tuto spolupráci připraveni, proto ji tu popisuji i pro ty z vás, kteří se do toho chcete pustit sami.

Pro bližší seznámení se s jednotlivými VZTAHOVÝMI TERMÍNY v tomto článku se můžete podívat do VZTAHOVÉHO SLOVNÍKU.

The post Šli byste do toho už znovu? appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Co Mužská jeskyně a Ženská chvíle vlastně jsou a k čemu slouží.

Jsou to prostor a čas, kde a kdy se vracíme domů. K sobě samým nejen na racionální, ale i na duševní úrovni našeho života.

Uvolnění, které při tomto procesu vnitřního přijetí sebe sama zažíváme, nám mimo jiné umožňuje podívat se na sebe, svůj život a své vztahy způsobem, jako by to bylo poprvé. Bez hodnocení, posuzování nebo analýzy. Je to schopnost najít domov potmě i za denního světla.

Můžeme tak mnohem lépe poznat, kde se ve skutečnosti vyčerpáváme, i když nám to tak při běžném provozu na racionálně emoční úrovni nemusí vůbec připadat. Návrat domů nás oživuje a navrací nám vyrovnanost.

Čas strávený v Mužské jeskyni nebo v Ženské chvíli není pouze časem odpoutání, odpočinku a relaxace. je to také čas k učení aobjevování zapomenutého, nepoužívaného a pohřbeného. Zde si můžeme představit budoucnost a také číst v mapách jizev duše. Poučit se, co vedlo k čemu a jakým směrem se máme vydat dál.

V hloubce spojení s naší duševní podstatou je mnohem menší chaos než na povrchu naší každodenní reality.

Tento proces spojení a jeho následného prověření od základů v našich vztazích probíhá neustále. Obvykle na nevědomé úrovni. Každý z nás tuto potřebu po hlubším spojení neustále cítí a podvědomě vyhledává. Nejčastěji ho známe pod pojmem intuice, ale mnohdy se zde spojujeme nejen se svojí intuicí, ale i se svým instinktem.

S věkem a zkušenostmi se tato naše potřeba po pravidelném aktualizování smyslu a záměru našeho života na této úrovni přirozeně zvětšuje.

Z pohledu partnerského vztahu můžeme říci, že jak se vyvíjí naše dva individuální vztahy, náš společný vztah roste spolu s námi. Tím se přirozeně tato naše potřeba zorientovat se v sobě, v potřebách našeho partnera a potřebách našeho společného vztahu ještě zvyšuje.

PROČ do tohoto prostoru vstupujeme.

Ještě než se vědomě pustíme dál, do sestupu pod naše racionální a emoční pásmo vnímání, je dobré vědět, že si muži a ženy tuto potřebu vnitřního spojení, vnitřní jistoty a stability zajišťují jinak a v jiném pořadí. Ale ze stejného důvodu.

Za potřebou nalezení vlastního klidu a zachování dostatečného množství energie je naše nejzákladnější potřeba. Potřeba vytvořit prostor, ve kterém se cítíme bezpečně, a to jak na fyzické, tak i mentální, emocionální a duševní úrovni.

Muži

Muži do tohoto prostoru vstupují, řekněme, raději, protože v něm mohou nalézt odpovědi na základní instinktivně laděné otázky spojené s prácí s vnitřními i vnějšími hranicemi vztahu a díky tomu mohou vytvořit bezpečný prostor, ve kterém se žena může uvolnit. Už jen možnost spojení s touto základní mužskou archetypální silou jim dodává v dnešní genderově proměnlivé době jistotu a sílu vyplývající z vlastního mužského sebeurčení.

Ženy

Ženy vstupují do tohoto prostoru dle svých slov a zkušeností až, když musí. Odpovídá to také jejich ženskému nastavení. Ženský princip nalézá svůj tvůrčí potenciál v již zmíněném zajištěném bezpečném prostoru svého mužského protějšku. Pokud se ale žena bezpečně ve svém životě, vztahu, okolí necítí, i ona se potřebuje naučit základy práce pro zajištění si svého bezpečí na každé ze čtyř úrovní, které v součtu tvoří náš celkový pocit bezpečí.

Kdy a kde do tohoto prostoru vstupujeme.

My, západní lidé, nejčastěji dosahujeme spojení s touto naší duševní úrovní, tímto naším vnitřním prostorem při těchto a podobných činnostech:

Například při sledování televize, při kávě nebo cigaretě, dále si můžeme jít zaběhat, zaplavat, sednout do křesla, jít pracovat do dílny, nebo tam jen tak odpočívat, tvořit v ateliéru, zabrat se do manuální práce, u které nepotřebujete hlavu, jít na ryby a koukat na vodu, pustit si hudbu, spontánně tančit, číst si, hladit kočku, … dosaďte si sami.

Ve většině případů se ale jedná o nevědomý proces, který se prostě nějak děje, a my se v něm nevyznáme. Často jen proto, že ani netušíme, že existuje. Stejně tak nám pak zůstává skryt jeho potenciál a přínos, a to jak v našem individuálním vztahu, tak ve všech vztazích s dalšími lidmi, hlavně s těmi, se kterými trávíme nejvíce času.

S kým tento proces můžeme opět začít vědomě využívat.

Cituji větu jednoho z mých průvodců v této oblasti: „Není těžké to provést, ale je potřeba si vzpomenout na to, jak to provést.“

Dnes si již vzpomínat sami nemusíte. Stačí, když se spojíte s někým dalším, kdo tento proces na vědomé úrovni již praktikuje. O to lépe, čím více vám tak říkajíc jeho způsob práce na této duševní úrovni sedne. Chce to vyzkoušet, nejlépe více krát než jednou a pak si udělat vlastní názor na základě vlastních aktuálních zkušeností.

The post Návrat domů appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.

Rozdělím je podle jednotlivých typů výkladu, které vám mohu zprostředkovat.

Základní výklad pohádky

Můžeme si všimnout s jakými typy archetypů pracujete nejraději, ke kterým jste nejvíce vnímaví. Příroda, fakta, fantazie, intuice. Můžeme říct, že se dozvíte, jaký jste pohádkový typ.-)

Propojíme dobré zprávy z minulosti s dobrými zprávami ve vaší přítomnosti. Uvědomíte si, co se vám ve vašich vztazích už podařilo. Spojíte se se svojí spokojeností.

Zviditelní se vám to, jaké konkrétní informace a souvislosti by se vám právě teď mohly v případě zájmu o další práci na vašem vztahu hodit.

Základní výklad vás propojí s vaší spokojeností. A to i tam, kde byste ji nečekali.

Psychologický výklad pohádky

Psychologický výklad začíná základním výkladem a pokračuje dál. Energii, která vychází z vaší spokojenosti, využijeme k dalšímu průzkumu a spolupráci mezi vaším a pohádkovým příběhem.

Skvělým nástrojem je archetypové mapování a propojování vaší fantazie s realitou.

To vám mimo jiné umožňuje měnit děj vašeho pohádkového příběhu. Pokud to jde zde, jde to i ve vaší realitě.

Možnost pracovat současně se dvěma typy REALIT je tím nejdůležitějším a přitom nejzajímavějším způsobem, který tato cesta k sebepoznání nabízí.

Vyjádřeno slovy paní Renaty:

„Tento typ výkladu mi pomohl uvidět význam mého vyprávění a propojit v sobě paralelu pohádkového příběhu a mého života v konkrétních bodech a oblastech. Tím, že příběh vyprávím já, je to můj prožitek, a když k němu přidám ještě výklad pana Hrušky, je to jako když si v místnosti rozsvítím, místo abych se snažila zorientovat se ve tmě jenom s baterkou. Za mě super nástroj! Doporučuji a děkuji.”

Výklad pro dva

U výkladu pro dva si před samotným výkladem budete pravděpodobně potřebovat odpovědět i na tyto otázky:

Vyberete si každý svoji pohádku, nebo se domluvíte na stejném příběhu?

Budete chtít každý vlastní soukromí při vyprávění vaší pohádky a sejdeme se až u společného propojení obou výkladů, nebo mi ji budete vyprávět před vaším partnerem a budeme celou dobu pracovat ve třech?

Propojení vašich vyprávění pojmeme v rámci základního výkladu, nebo se pustíme i dál, k rozdílnostem a zajímavostem, které by mohly být zdrojem dalšího rozkvětu vašeho vztahu?

Co vám tedy výklad pro dva může nabídnout?

Radost ze společného tvoření na vztahové úrovni. Co byste například řekli možnosti vrátit se na začátek vašeho společného vztahu, kdy jste se do sebe poprvé zamilovali?

Další možnost, jak společný výklad rozvinout, je zviditelnění míst, kde se vaše příběhy protínají a kde se rozcházejí. Kde a jak se doplňují, nebo kde si spíše ukazují to, co může být se vašich skutečných vztazích nyní spatřeno a aktualizováno včetně toho, kudy se vydat dál.

Tyto přirozené křižovatky jsou stejně jako všechny další informace a souvislosti, které díky výkladu získáte, odrazem vaší společné cesty. Vaše zvídavost a schopnost si současně všimnout toho, co bylo a je, je tím nejlepším základem i pro to, co má teprve přijít.

Tak toto jsou tři typy výkladů, které vám nabízím.

Zajímá-li vás více informací k VÝKLADU POHÁDKY pro PARTNERSKÉ VZTAHY, najdete je ZDE.

The post Co můžete od jednotlivých typů výkladu pohádky očekávat appeared first on Vít Hruška - Partnerské vztahy.