Mužská jeskyně a Ženské chvíle

Mužská jeskyně a Ženské chvíle jsou místa v nás, která nám umožňují prožívat hlubší spojení sami se sebou. Spojujeme se tak s prostorem našeho vnitřního klidu a poznání, kde si můžeme současně jak odpočnout, tak i nabrat směr a inspiraci.Odpojit se od racionálního i emočního stresu a spojit se sami s naším klidem na hlubší úrovni.

Každý z nás tuto potřebu po hlubším spojení neustále cítí, podvědomě vyhledává a potřebuje. S věkem a zkušenostmi tato potřeba po našem vnitřním uspořádáním přirozeně roste. Protože my rosteme a naše vztahy také. Tím přirozeně roste i potřeba prostoru, ve kterém tuto sebe práci můžeme dělat.

Ve větší hloubce našeho vnitřního prožívání je mnohem menší chaos než na povrchu každodenní reality.

Potřeba tohoto typu spojení ještě stoupá v partnerském životě, kde nás v tomto směru výrazně ovlivňuje přítomnost našeho partnera. Naše potřeby po stabilitě a jistotách se tak setkávají s potřebami našeho partnera.

Je jen dobré vědět, že každý z nás (mužů a žen) si tyto vnitřní jistoty zajišťuje jinak a vyhledáváme je z jiného důvodu.

Muži do tohoto prostoru vstupují velmi často, protože v něm mohou nalézt jak pocitové, tak konkrétní odpovědi na základní instinktivně laděné otázky práce s hranicemi a zajištění bezpečného prostoru. Už jen možnost spojení s touto mužskou archetypální silou jim dodává v dnešní genderově velmi proměnlivé době jistotu a sílu vyplývající z vlastního sebeurčení.

U mužů tomuto nástroji pro hlubší spojení říkám Mužská jeskyně, ženy se při společné práci a rozhovorech na toto téma spíše shodly na pojmenování Ženské chvíle.

Ty vstupují do tohoto prostoru dle svých slov a zkušeností až, když musí. Odpovídá to také jejich ženskému nastavení. Ženský princip nalézá svůj tvůrčí potenciál v již zajištěném, ohraničeném a bezpečném prostoru svého mužského principu. Byť dnešní ženy zvládají potřebu práce s hranicemi a tvorbu bezpečného prostoru velmi dobře, na prvním místě důležitosti to nemají.

Pokud nám například tyto a další informace ve vztahu chybí, můžeme partnera nevědomě od této potřeby po hlubším a bližším spojení spíše odrazovat. Odrazujeme ho tak současně i od potřeby hlubšího spojení mezi námi.

Což nemusí být vůbec složitá práce, protože vědomě se nám často pocitově do hloubky nechce. Ale potřeba po hlubším spojení je potřeba po hlubším spojení, s tím nikdo z nás nic dlouhodobě nenadělá.

A tak si nevědomě vytvoříme vlastní způsoby, které nám dovolují vypnout, a do své jeskyně se přece jen na chvíli dostat.

Například při sledování televize, při kávě nebo cigaretě, dále si můžeme jít zaběhat, zaplavat, sednout do křesla, jít pracovat do dílny, nebo tam jen tak odpočívat, tvořit v ateliéru, zabrat se do manuální práce u které nepotřebujete hlavu, jít na ryby a koukat na vodu, pustit si hudbu, spontánně tančit, … dosaďte si sami.

Znáte ty situace, kdy vás naštvaný partner/ka volá, nebo se vás ptá: „Tak už jsi to udělal, kde jsi byl/a, co tam zase tak dlouho děláš, proč se na to zase koukáš,… ?“

Bohužel, když se celému procesu věnujeme nevědomě, naše spojení na hlubší úrovni i tak slábne. I když se pobyt v jeskyni může čím dál tím více prodlužovat, výsledek je v tomto ohledu minimální. Navíc se přidává případné nepochopení ze strany partnera či partnerky.

Ano, možná si na malou chvilku odpočineme od stresu, ale to je všechno. Potřeba hlubšího spojení, toho proč to ve skutečnosti děláme, zůstává nenaplněna. A i když ten potenciál cítíme a naše hlubší volání slyšíme, nejde nám to.

A to nás místo do tvůrčího spojení s vlastním životem vede spíše k nepochopení, ztrátě zájmu a chuti do života.

Přirozeně se tak nabízí otázka, jak z tohoto prostoru udělat místo, které nás kromě občasného fyzického odpočinku spojí i s naším hlubším zájmem jak o sebe, tak o našeho partnera a náš společný vztah?

1. Chce to víc informací. Pro začátek si můžete odškrtnout, tento článek je nabízí.

2. Odpovězte si na otázku, zda se tomuto procesu věnujete spontánně, nebo tento způsob sebe práce děláte vědomě. Třeba to může být i na střídačku, někdy ano, někdy ne.

3. Až to bude možné, identifikujte si vlastní způsob, kdy, kde a jak to děláte.

4. Postupně si začněte všímat toho, proč to děláte. Při vědomé pozornosti se tento váš důvod společně s novými informacemi začne měnit.

5. S vědomím, že vám tato činnost může dát mnohem více, se jí budete věnovat efektivněji, a to i nevědomě. Společná práce vašeho vědomí a podvědomí se tak sjednotí a spojí ve váš prospěch.

6. Oceňujte se průběžně i za malé úspěchy.

7.Pokud byste chtěli celému procesu porozumět i na partnerské úrovni, ve spojení s dalším člověkem, nebojte se říct i o podporu z venčí. Tam už těch informací a souvislostí je předci jen trošku více.