Jak se připravit na budoucí vztah

Vlastně bych měl napsat, jak bych se na svůj budoucí vztah připravoval dnes, protože když jsem se před deseti lety potkal se svojí ženou, tak jsem byl ve fázi, kdy už jsem na plánovaní svého budoucího vztahu rezignoval.

Ale na otázku, zda má smysl připravit se na další vztah, i když se to s předešlou přípravou neposkládalo úplně podle vašich představ, bych odpověděl, že určitě má.

Ještě, než se dostanu k tomu, jak bych tuto přípravu udělal dnes, krátké ohlédnutí, jak jsem začínal.

Dříve pro mě bylo prioritou udělat si představu pouze o tom, jaká by měla být moje budoucí partnerka. Protože udělat si představu, plán nebo vizi o tom, jaký by měl být i náš společný budoucí vztah mě nenapadlo. Bude partnerka, bude vztah, je hotovo.

Jak bych to udělal dnes

Jsou tři oblasti, které bych dnes zahrnul do přípravy svého budoucího vztahu

První oblastí je váš společný budoucí vztah.

Nejprve bych si položil otázku, jaký typ společného vztahu chci, ještě přesněji, jak by měl náš společný vztah fungovat? Díky tomu následuje ještě jedná skvělá doplňující otázka, na jaký typ společného vztahu mám nyní kapacitu?

Druhou oblastí je vztah, který mám sám sebou.

Ve smyslu, jak jsem na tom ve vztahu sám k sobě a jak ve společných vztazích s dalšími lidmi. A to s lidmi, které teprve poznávám a pak s blízkými lidmi, se kterými jsem úzce propojen, a na kterých mi záleží.

Třetí oblast je o tom, kdo je on/ona.

Tato oblast, která se mě v tuto chvíli týká nepřímo, je o mojí výsledné představě, kdo a jak by na mě mohl nyní nejlépe navázat a doplnit mě v tom, co jsme se o sobě v předchozích dvou oblastech dozvěděl, včetně mého záměru o společném vztahu, jakým způsobem bychom mohli společně začít tvořit náš vztah.

Trošku podrobněji k těmto třem oblastem

1. JAKÝ TYP SPOLEČNÉHO VZTAHU VLASTNĚ CHCEME

Párový nebo Partnerský?

A to ve smyslu, kam až chceme při vytváření společného vztahu dojít.

Obvykle se tomuto základnímu stavebnímu kamenu našeho budoucího společného vztahu nevěnujeme. Obvykle oba typy vztahů a způsobů jejich vytváření, slučujeme dohromady. Přitom absence tohoto základního rozdělení stojí za většinou singl jedinců, kteří by už společný vztah mohli mít.

Každý z těchto typů společných vztahů má na nás, tedy na kvalitu našeho budoucího soužití s dalším člověkem a naši kapacitu tento záměr naplnit, úplně jiné požadavky:

Párový vztah

Párový vztah je součástí celkového procesu tvorby partnerského vztahu a jeho místo je začátku společného období dvou lidí, kteří se potkali a zamilovali se do sebe. Můžeme ho také znát pod názvem období zamilovanosti. Toto počáteční období potencionálního partnerského vztahu funguje na dynamice krátkodobého vztahu.

Proto každé období zamilovanosti musí přirozeně jednou skončit. Když chceme mít čistě párový vztah vstupujeme do společného vztahu se záměrem: poznáme se, užijeme si období zamilovanosti, užijeme si úžasnou dynamiku tohoto krátkodobě trvajícího vztahu a uvidíme, jestli až období zamilovanosti skončí, to bude vše, nebo z toho bude něco víc.

Je úplně v pořádku, že můžeme chtít společný vztah, který nemá ambice stát se partnerským vztahem a je nám zdrojem zamilovanosti, zážitků, oslav a možnosti nebýt chvíli na své cestě životem sami.

Partnerský vztah

Chceme-li společný partnerský vztah, kterého je párový vztah součástí, potřebujeme se zajímat i o to, jak toto počáteční nastavení našeho nově vznikajícího vztahu rozšíříme a přenastavíme jeho dynamiku fungování z krátkodobě nastavené varianty (párové), na tu dlouhodobější (partnerskou). To znamená se o celkovém procesu vytváření partnerského vztahu a našich aktuálních schopnostech s ním pracovat, dozvědět víc. Se mnou například v partnerských dílnách, nebo při terapeutické spolupráci.

2. VZTAH, KTERÝ MÁME SAMI SE SEBOU

Na individuálních úrovni se vracíme k tomu, kdo jsme, co nás formovalo, a jaké podmínky nyní potřebujeme k tomu, abychom byli postupně schopni těmto našim rodovým, rodinným i vlastním párovým a partnerským zkušenostem porozumět, ponaučit se z nich, a to nejen na racionální, ale i emocionální, tělesné a duševní úrovni a nově tyto aktualizované zkušenosti začlenit do současného vývoje a života našeho vztahu.

Například:

Kdo jsem já a jak funguju, když jsem sám se sebou, bez partnera, nebo jak funguju na začátku vztahu s dalším člověkem, který mě zaujal, a jak funguju s člověkem, se kterým jsem si čím dál bližší a na našem společném vztahu mi záleží čím dál víc.

Konkrétním bodem může být například vývoj vztahu z pohledu práce s důvěrou a bezpečím jak ve vztahu k sobě, tak k dalším blízkým i vzdálenějším lidem. Pokud zde potřebujeme změnu, je potřeba se nejprve začít učit to, jaké vytvářet podmínky proto, abychom se ve vztahu mohli svobodně cítit a současně mohli být a fungovat spolu.

3. Oblast – NÁŠ BUDOUCÍ PARTNER

Na této vztahové úrovni platí jedno pravidlo. Možná se vám nebude úplně líbit, ale tak to prostě funguje.

Do svého života si nepřitahujeme ty, které chceme, ale ty, kterými jsme.

V přepisu, přitahujeme si takového člověka, který má podobné zkušenosti a podobně se s nimi rozhodl pracovat. Má stejný záměr pro svůj budoucí společný vztah s mužem nebo ženou na osobní úrovni, a má i podobně stejnou míru jeho zvědomení. Připravuje se na stejné vztahové úrovni, například o tom jen nemluví, ale něco v tomto směru i dělá, a tak dále.

Když už víte, jaký typ společného vztahu nyní chcete, na který typ máme nyní dost sil, vědomostí, reálných vztahových zkušeností a schopností s nimi pracovat, můžete si i mnohem lépe všímat podobně smýšlejících a nastavených lidí, kteří na hlubší úrovni svých vztahů chtějí to samé.

Partnerský vztah, ve kterém mohou oba současně společně i jednotlivě tvořit a růst.

Jeden z hlavních přínosů tohoto textu je, že by se vlastně v tomto ohledu přípravy na budoucí vztah stačilo zaměřit na to, jak by mohl probíhat společný ZAČÁTEK našeho budoucího vztahu, než o tom, jak by měl náš budoucí vztah ve výsledku vypadat.

Protože tento počáteční záměr jsme schopni zrealizovat všichni.