Jsme předurčeni opakovat život našich rodičů?
Jedním z důvodů, proč jsem se začal věnovat i psychologickému VÝKLADU POHÁDEK byl a je přínos vycházející z rozpoznání vlivu partnerského vztahu našich rodičů během vytváření našich vlastních dětských představ o tom, jak by náš budoucí partnerský vztah měl vypadat.
Potenciál výkladu pohádky při zviditelňování a propojovaní faktů a souvislostí na této intuitivně-racionální úrovni našich vztahů je jedinečný.
Při výkladu se můžeme s tímto záměrem podívat do doby, kdy se v naší dětské fantazii tvořily základy představ o tom, jak má vypadat a fungovat náš budoucím vztah s mužem či ženou, jaké vlastnosti má mít náš budoucí partner, včetně toho, proč s takovým partnerem, v takto nastaveném vztahu vlastně chceme být.
Naše první pohádka, náš první příběh, na kterém nám nejvíce záleželo je příběh našich rodičů, společný příběh muže a ženy, kterého jsme byli jako jejich děti součástí. Je to příběh našeho domova, našeho pocitu bezpeří, porozumění, dobrodružství a následné svobody.
Je to příběh o možnosti jít svojí cestou, a přitom zůstat s naším prvním domovem ve spojení. ❤️❤️
Protože, cokoliv se v partnerském vztahu našich rodičů dělo, dělo se i nám. Často bez možnosti vědomé orientace a pochopení toho, co se to vlastně děje a jakou roli v tom či onom hrajeme mi sami.
Tato nejistota nás mohla přirozeně ohrožovat a vytvářet tak potřebu odpovědí na tyto nevyřčené otázky, které přímo souvisely s našimi pocity bezpečí, přijetí a důvěry.
V tom nám často pomáhali průvodci, které jsme v té době měli k dispozici. Pohádky a příběhy, které jsme sledovali v televizi nebo nám byli čteny či vyprávěny.
S nimi jsme hledali ty cesty, jak můžeme v odehrávajícím se příběhu našeho života najít své místo, oporu, náš střed, odkud můžeme vyjít a přispět tak, jak to v tu chvíli nejlépe dovedeme, aby byl náš šťastný a bezpečný domov zachován nebo obnoven.
Výklad pohádky není jen o konkrétní cestě našich pohádkových hrdinů za jejich sny, cíli a podmínkami, které bude potřeba na této cestě poznat, zohlednit a docenit, aby je mohli postupně naplnit.
Je mnohdy stále i o té naší.
Teď, když jsem sám otcem a mám možnost být součástí tohoto procesu z více stran, být dítětem ve svém vlastním životě v příběhu mých rodičů, a být rodičem v našeho vztahu s mojí ženou z pohledu naší dcerou, je to až neuvěřitelné, jak to celé do sebe znovu a znovu zapadá.
Není asi náhoda, že když například pracujeme s ženou na našem vztahu, tak je naším největším fanouškem a vydrží nás ve svých čtyřech měsících sledovat dvě hodiny v plném zaujetí. Nebrečí, nebo se netváří vyděšeně, i když některé z našich rozhovorů v párovém nastavení začínají někdy dosti bouřlivě.
Informovali jsme ji, ví, co se děje a jak se jí to týká. Je pro mě neuvěřitelné to zvonu a znovu sledovat, jak to všechno do sebe zapadá. Zažívat to současně z obou stran, být dítětem v příběhu mých rodičů a být rodič v příběhu mojí a naší dcery je prostě dar.

