Mluvíte si NAHLAS? Já už zase ANO.

Na základní škole jsem miloval cestu do školy a ze školy. To byl můj čas. Čas, kdy jsem si užíval svůj vnitřní svět. Čas, kdy mě nikdo nerušil. Byla to pro mě ideální chvíle, kdy jsem si mohl dovolit ze svého vnitřního tichého monologu vystoupit.

Začal jsem sám se sebou mluvit NAHLAS. Spíš než sám se sebou jsem mluvil k někomu, nebo k něčemu. Mluvil jsem s děvčaty, která se mi líbila, ale mluvil jsem i s těmi, kteří mě v mém reálném životě štvali a byli tak součástí mého vnitřního konfliktu.

Aniž bych to tušil, tak jsem si v tomto období tímto způsobem uvolňoval nahromaděnou energii, která potřebovala ven.

Mluvení si nahlas se tak stalo ventilem mého duševního zdraví.

Znovu jsem se k této technice mluvení si nahlas vrátil až v několika posledních letech.

Za tu dobu jsem si opět postupně uvědomil několik výhod, které mi do života přináší:

1. Slyším se. Potřeba uslyšet se nahlas tu je od nepaměti. „Nahlas“ přináší dynamiku, ta dává odstup, odstup přináší směr a směr dává jistotu, že to zvládnu, že jsem celé situace součástí, takže ji mohu ovlivnit. Uslyšet se nahlas nás propojuje s naší silou. Skrze hlas se dokážeme spojit se zemí i na rozbouřeném moři pocitů a emocí. Ukotvíme se.

Další přínos je, že v hlavě se nám často myšlenky a pocity pletou dohromady. Když své myšlenky vyslovíte nahlas, nastolíte řád a strukturu věcí. Můžete si tak mnohem snadněji všimnout pořadí kroků a činností, které právě teď máte udělat. Pocit ztráty kontroly se změní v uvědomění, že jste to stále vy, kdo stojí u kormidla.

2. S její pomocí si také vyjasňuji informace z vlastních zkušeností, které jsem prožil. Konkrétně si tak například zjednodušuji partnerský život. Když slyším, co říkám, mnohem lépe se mi třídí  myšlenky a pocity z daného dne. Zjistím tak mnohem snadněji, které „věci“ mám sdílet se svojí partnerkou a které ne. Nezahlcuji ji a nevyčerpávám jak ji, tak náš vztah věcmi, které do našeho společného prostoru v tu danou chvíli nepatří.

3. Když mluvím nahlas, zjistím také mnohem lépe, jak na tom právě jsem a kde jsem. Někdy potřebuji o svém životě jen mluvit a někdy ho potřebuji více žít. A abych ho mohl žít, potřebuji si všimnout, kdy už zase o něm „jen“ mluvím.

4. Dále je tu již zmíněný bezpečnostní ventil pro uvolňování nahromaděné energie. Jako dospělí si nemůžeme vždy dovolit vyjadřovat své pocity, emoce a myšlenky hned, bez rozmyslu a napřímo. Zde nás samomluva podporuje ve schopnosti dát si dostatečný odstup a až následně se mnohem bezpečněji a efektivněji vyjádřit.

5. Dávám si tak sám sobě pozornost a nemusím ji už tolik žádat od svého okolí. Lépe poznám, co dokážu zvládnout sám a kdy mám spolupracovat.

Vyzkoušejte to, zajděte třeba do parku, kde vás nikdo neuslyší, a i kdyby, bude si myslet, že telefonujete. Já jsem na začátku případný pocit divnosti z toho, že mluvím sám se sebou, vyřešil tím, že jsem si své myšlenky začal nahrávat na diktafon, který má dnes skoro každý z nás v telefonu.

Vytvořil jsem si tak současně hlasový deník. Což je další ze skvělých nástrojů, jak se o sebe můžete postarat, aniž byste k znovuvytvoření pocitu klidu, jistoty a stability potřebovali někoho dalšího.

6. Nemluvě o tom, že vás váš hlas povede. Směr kudy se máte vydat, i vaše rozhodnutí, co máte právě teď udělat, přijde současně s ním.

Začlenit tento nástroj do své každodenní praxe je vhodné pro ty z vás, kteří rádi a hodně přemýšlí. Vaše rozhodování se úžasně zefektivní a vyjasní. Je to úplná oáza uvolnění nejen hlavy, ale současně si tím uvolníte i ruce.