Když jsem pana Hrušku oslovila, byla jsem vyčerpaná a dost vážně jsem o sobě pochybovala. Vzpomínám si na naše první sezení, které mi dalo pocit, že vlastně možná nejsem úplně ztracený případ, že se s mojí situací dá něco dělat. Ze setkání jsem odcházela celá šťastná, protože mi odebralo ten pocit bezvýchodnosti. To, co jsem se během naší spolupráce naučila, bylo přestat se ve svých vztazích vyčerpávat. Pocitů nepochopení ubývá a můj život mi opět začíná dávat smysl.