Když ji miluješ, není co řešit,

říká se. Z hlediska vztahů mezi mužem a ženou to platí jak na začátku společného vztahu, tak i v jeho dlouhodobém průběhu. Tam už nás to ale obvykle stojí nějakou tu vztahovou práci.

Proto bych rád tento článek věnoval možnostem vzájemného uznávání a oceňování v dlouhodobějším vztahu.

Uznat partnera/partnerku, říct mu/jí, jak ho/ji mám rád/a, můžeme každý den. Ale ne každý den na to najdeme vhodnou chvíli, slova, naše vlastní rozpoložení, které nám to umožní. Láska je proces, který probíhá za jakéhokoliv počasí, o to se můžeme nějaký čas opřít, i když se zrovna nedaří nebo není prostor pro vlastní i vzájemnou péči. Ale čas od času je dobré podobu lásky zakusit i na základě naší vlastní vědomé aktivity.

Vzájemné uznání, oceňování a vděčnost nám pomáhá otevřít nejedny dveře, kam byste se jinak, třeba po delší pauze, jen těžko dostávali. Umožní nám obnovit naše spojení, jak ve vztahu sami se sebou, tak ve vztahu s partnerem.

Pokud jste se věnovali delší čas zejména racionální komunikaci, která je vztahu přirozeně ve vědomé komunikace nejvíce zastoupena, je tohle přesně ten začátek, díky kterému můžete vzájemnou komunikaci dobře rozšířit i na emocionální a pocitovou úroveň.

Jak můžete začít:

Než se do toho dáte, zkuste se nejdříve na chvíliku zastavit, na chvíli vypnout. Jakmile zjistíte jak se máte vy sami, jak se právě cítíte, můžete pokračovat směrem k partnerovi. Ani u něho nestřílejte od boku. Prověřte „terén“, i na druhé straně. Rozvětvená otázka: “můžu se tě zeptat, jak se dneska máš?” na místo stručnější verze: “jak se máš?” vůbec nic nezkazí, spíše naopak. Už touto malou změnou svého přístupu jste prokázali mnohem vyšší míru zájmu o sebe i o vašeho partnera, než jak jsme mnohdy za každodenního provozu zvyklí.

I to může posunout náladu na druhé straně mnohem blíže k osobnějšímu a tím i bližšímu a důvěrnějšímu spojení. Jakmile si všimnete v jakém jste oba rozpoložení, můžete pokračovat.

Možné způsoby uznání a ocenění na bližší úrovni:

1. Ujišťovací způsob

Kdy je tento způsob uznání v podobě ujištění nejlépe zařadit?

Když jeden, nebo druhý potřebuje obnovit nebo posílit pocit jistoty, klidu a bezpečí. Nejlépe toho můžeme dosáhnout objetím a stručným slovem: “společně to zvládneme, všechno bude v pořádku, …”

2. Uznání přes přínos

Tento způsob se hodí nejlépe, když vlastně tak úplně nevíte, na čem právě jste. Vyzdvižení, nebo poděkování za jakoukoliv maličkost, kterou jsme pro sebe, nebo pro druhého během dne, týdne, udělali, nám spolehlivě ukáže cestu dál. Stačí se držet faktů, není třeba pouštět se do emocionálního prostoru, nebo se dotýkat. Slova nám dávají prostor a čas, přistupujeme-li s nimi k sobě i jeden k druhému s respektem, zájmem a úctou.

3. Uznání a ocenění beze slov

Společné spočinutí a sdílení naší přítomnosti může být tím nejbližším a současně nejhlubším způsobem spojení, který můžeme ve vztahu vytvořit.

Stejně jako předchozí způsoby uznávání je i tento odvozen od podmínek, které před jeho uskutečněním panují. A to v tomto případě nemám na mysli pouze zkušenost jednoho rozhovoru nebo jedné situace během dne. Mnohem častěji se podmínky pro tento nejpřirozenější a přitom nejcitlivější způsob vzájemného ocenění a uznání, tvoří celý den, i déle.

Sdílená celková nebo ještě lépe celistvá spokojenost je tím nejvyživnějším zdrojem energie, vitality a chuti do života, který si můžeme dát. Je paradoxní, že na něco tak jednoduchého vlastně dnes nemáme čas. Přitom tento způsob není o tom jestli to umíme nebo ne, ale o tom, zda si na tento společný akt lásky dokážeme vytvořit prostor.

Na závěr:

Když vám na druhém člověku záleží, je pro vás důležitý, zároveň tím říkáte, že vám zaleží i na vás samých. K sobě se vraťe, u sebe začněte a půjde to.