Konflikt v partnerských vztazích

V adventním čase to jiskří i ve stabilních vztazích.

A není divu, nebo ještě jinak… Je to dobře.

Můžeme si tak všimnout, že se něco děje, že se v nás nebo mezi námi něco hlásí o slovo.

A to především ve smyslu zachování nebo obnovení naší osobní energie, našich každodenních sil.

Adventní období je nastavené tak, že nás vede na jedné straně více do hloubky k sobě samým, a na druhé straně nám připomíná všechny ty činnosti venku, které pro spokojené prožití společného času potřebuje ještě udělat.

Vánoce tak mohou být skvělým časem, kdy si můžeme všimnout, kdy a proč sami sebe upozaďujeme a dáváme velkou část svojí energie do naplnění potřeb našeho společného vztahu. Děláme to místo toho, abychom si na chvíli poodešli a přehodnotili důležitost, a tím i pořadí jednotlivých činností, které ještě potřebujeme, anebo vlastně nepotřebujeme udělat.

Někdy se také může stát, že si ale našeho osobního vyčerpání a přečerpání energetických zásob nevšimneme. I na to jsou vztahy dobře uzpůsobeny. Někdo si vždycky všimne.

Jedním takovým upozorněním je úplně zdravý a do partnerských vztahů zcela přirozeně patřící konflikt partnerů.

Ten má v celkovém průběhu tři vývojové fáze.

První fázi obvykle známe pod pojmem hádka. Podmínky pro hádku jsou většinou právě málo vlastní energie a neporozumění tomu, proč se vlastně hádáme, nejedná-li se o hádku se prostě jen potřebujeme pohádat, jinými slovy vybít nashromážděnou energii, ten stres. Obvykle se hádka strhne bez našeho záměru, jsme ji vlastně zaskočeni.

Druhá vývojová fáze je postupně měnící se stav mezi hádkou a vědomým konfliktem. Já mu říkám nevědomý konflikt. Rozdíl mezi hádkou je v tom, že do této komunikace vstupujeme vědomě, nebo jsme si schopni všimnout, že nějaká vzájemná konfrontace přichází a my se ji nevyhneme. V tomto období se patrně učíme poznávat a mluvit o nových věcech a potřebách jak v našem vlastním osobním vztahu, tak o potřebách ve společném vztahu s naším partnerem.

Třetí fáze konfliktu, vědomý konflikt, by se dala poprat asi takto. Vstupujeme do ní jak dobrovolně a cíleně, tak již s určitým záměrem, který vyplývá z toho, že už jsme se o sobě a našich potřebách naučili trošku víc přemýšlet, mluvit, rozpoznat je a porozumět jim. A to nejen na naší racionální, ale i emocionální a duševní úrovni. Tedy na úrovní hlubšího smyslu a směřování jak našeho vlastního života, tak současně našeho společného vztahu s naším partnerem.

Při počáteční orientaci a možnosti spojení se s tímto partnerským vztahovým nástrojem si můžete začít všímat jedné věci, která výsledek a využití potenciálu vědomého konfliktu ve vašem vztahu, který je opravdu veliký, přímo ovlivňuje.

A touto věcí, touto aktuální podmínkou je, jak bylo v úvodu tohoto článku již zmíněno, množství vašich sil, množství energie, toho, na kolik jste odpočatí.

Máme energii (spíše se domluvíme) / nemáme energii (spíše se pohádáme).

Když o tom základním pravidlu pro práci s konfliktem víte, můžete si říct: aha, pohádali jsme se, možná mám méně energie, než jsem si myslel. Zkusím se chvíli zaměřit jen na sebe, naberu tak znovu sílu i do společného vztahu.

Vyjádříme si tak respekt a uznání za již vykonané, a tím si umožníme poodejít si sami k sobě, a to i ve chvíli, kdy již zmíněný seznam všeho co je potřeba ještě všimnout tluče nepřetržitě na vrata.

Umění nechat sami sebe, nebo našeho partnera poodejít ze společného vztahu i v náročných situacích, abychom se mohli na chvíli postarat jen sami o sebe, je velký dar.

A to nejen o Vánocích.