I muži mohou vzít své slovo zpět

Není to tak dávno, co jsem si ohledně tohoto tvrzení potřeboval udělat větší jasno.

Bylo to na konci období, kdy pro mě bylo možné dodržet své slovo i tam, kde se mi to dříve nedařilo, a současně ho nedávat v situacích, ve kterých jsem ho dříve tak trošku lehkovážně dával.

Součástí toho úspěchu bylo i posílení mého přesvědčení, že slovo dělá muže, když už ho DÁ.

Možnost, že bych své slovo mohl vzít zpět, i když jsem ho dal s aktuálně nejlepším možným uvážením, se mi tak trošku ztratila z perimetru. Líbilo se mi jet na vlnách tohoto úspěchu a proměn, které mi díky tomu přicházely do života.

Jak jsem byl v této svojí schopnosti lepší a lepší, paradoxně přibývalo situací, kdy jsem si už v přeneseném slova smyslu s ANO a NE, dát či nedat slovo, nevystačil.

Byl nejvyšší čas opět obrátit pozornost k sobě a porovnat v tomto ohledu dosavadní zkušenosti s mojí aktuální situací.

Potřeba udržení si získaného stavu jistot ve spojení s potřebou po udržení si současné míry spolehlivosti, kterou jsem ve svých vztazích nově získal, se ve mě pěkně mlela.

Nastalo tak další období, ve kterém jsem si potřeboval rozšířit paletu možností. K ANO (dát) a NE (nedat) jsem postupně přidal další dvě.

ANO (dát), NE (nedat), NEVÍM a BERU SVÉ SLOVO ZPĚT

NEVÍM jako třetí možnost, potřebuju ještě čas na rozmyšlenou, ale současně informuji všechny zainteresované osoby, kterých se rozjednaná záležitost týká. A to, že se moje rozhodnutí, vyjádření, odpověď posouvá, ale že se ozvu za konkrétní časový úsek, třeba za týden, jak to vypadá.

Čtvrtou možností je už ona možnost VZÍT SVÉ SLOVO ZPĚT, i když už jsem ho dal. Na základě změny situace mezi přislíbením a realizací (tato varianta tento mezičas obvykle umožňuje) mohu po uvážení a předchozí domluvě s druhou stranou vzít své slovo zpět a podle potřeby upravit dohodu.

Pojďme se nyní společně zamyslet nad našimi aktuálními sliby.

Jsou takové, kterým by třetí či čtvrtá možnost v rámci vaší komunikace sedla a kterou byste se mohli takto podpořit?

Já například své ženě čas od času slíbím, že uvařím večeři. Ale když během dne vidím, že se mi to časově nepodaří, místo toho, abych to řešil na poslední chvíli, až když přijde žena z práce, začnu ji informovat už během odpoledne, že asi uvařit nestihnu.

Současně navrhuji různá řešení a dávám pozor na to, aby varianta, že bude žena vařit místo mě, byla až jako poslední možnost, kterou vlastně ani nezmiňuji.

Říkám, jak na tom právě jsem a současně se ptám, jak je na tom druhá strana.

Tento přístup vás při vaši komunikaci určitě nezklame.

A jaká situace napadá právě teď vás?