Při prvním setkání jsem se pana Hrušky zeptala, zda budeme mluvit jen o vážných věcech.

Odpověděl, že ne. Měl pravdu. Nejen, že jsem byla během několika prvních sezení schopna mluvit i o věcech, o kterých bych se nikdy nenadála, že mluvit budu, ale jsou chvíle, kdy se smějeme… lidsky a srdečně.