Kouzelné objetí

Objetí, které nežádá nic na oplátku. Toto objetí pomáhá v situacích, kdy slova buď nestačí, nebo by jich bylo moc. V takových chvílích hovoří naše pocity, duše a láska.

Je to láska za všech okolností, bez podmínek. Bezpodmínečná láska. Ta je tím nejcennějším, co si můžeme navzájem dát.

Prvním zdrojem tohoto přijetí, ochrany a lásky v našem životě je náruč naší maminky. Výživa tohoto spojení je veliká, často ale nedokončená. Důvody tohoto nedokončení mohou být různé a mohou se projevit v raném i pozdějším věku.

Například miminka generace „Husákových dětí“, do které patřím i já, byla ihned po porodu mamince odebrána a odvezena do místnosti plné dalších novorozeňat toužících a hledajících bezpečnou náruč své maminky. Toto rozdělení se obvykle opakovalo vždy po kojení, po dobu prvních deseti dní po narození, než je propustili domů.

Toto blízké objetí, které nic nežádá na oplátku, nasycuje naše základní potřeby.

Cítit se součástí, přijímaný a v bezpečí.

Tento často nedokončený proces z dětství mi pomohla uvidět paní doktorka Prekopová, dětská psycholožka. Má i techniku, jak s touto potřebou pracovat. Říká jí „omaminkovávání“. Jedná se o způsob objetí, bez jakýchkoliv dalších postranních úmyslů.

V počátečním období našich vztahů, kdy naše zamilovanost přirozeně roste a zvyšuje naši chuť objevovat sebe sama skrze toho druhého, příliš deficit vzájemného objetí nezažíváme.

V dalším období partnerského vztahu to může být ale už jinak. Jak období zamilovanosti končí, roste přirozeně potřeba jak u muže, tak u ženy po větší svobodě a osamostatnění ve vzájemném vztahu. V tuto chvíli může tato nedosycená potřeba mateřské lásky velmi mile, nebo nemile ovlivnit další fungování vztahu.

Požehnáním se tato „technika“ v našich vztazích může stát až poté, když jí porozumíme (proč a jak vzniká, jak se ji naučit, jak s ní pracovat) a díky tomu si ujasníme, jak je pro vývoj našeho partnerského vztahu důležitá.

Naše začátky s mojí ženou, když jsme tuto techniku začlenili do našeho života, byly někdy zábavné, někdy to bylo náročnější. Z počátku jsme nedokázali rozlišit svoje skutečné potřeby po dotyku tohoto typu dříve, než jsem se dotknuli.

Ale vzájemnou trpělivostí a postupným vyjasňováním a zaváděním odpovídajících pravidel, jsme se doobjímali až do dnešních dní, kdy jsme se po sedmi letech 9. září 2022 vzali.

A tak, když dnes zazní ze strany jednoho z nás heslo „mazli, mazli“, prostě rozevřeme náruč a objímáme se. Naše dětská potřeba, na rozdíl od té dospělácké, chce všechno hned. Je na nás, jak se každý sám za sebe ve své partnerské roli o svoji dětskou roli postaráme.

Pokud to jde, jdeme do toho. Důležité je, že víme, o jaký druh doteku si právě říkáme a že to také zároveň znamená, že ho nebudeme propojovat s jinými typy doteků a dáme si po „omaminkovávání“ čas a prostor na to, než se například opět potkáme jako muž a žena.

Dnes, kdy je potřeba vzájemného sdílení emocí pro spokojené fungování našich vztahů díky gendrové vyváženosti mnohem větší než byla kdy dříve, je tento způsob blízkého objetí velmi všestranným nástrojem, jak si i beze slov říct:

„Bude to v pořádku, patříme k sobě, miluju tě, jsi pro mě důležitá/ý, i když to třeba nedávám slovy tolik najevo.“