Most mezi zamilovaností a láskou

Nedávno jsem viděl film Co s láskou z roku 2014.

Zaujal mě způsob vyprávění příběhu ve dvou časových linkách.

Tentýž muž a tatáž žena se po dvaceti letech opět setkávají, aby si svá rozhodnutí, která vedla ke konci jejich vztahu před dvaceti lety, mohli do vyjasnit, porozumět jim, odpustit si a jít dál.

Když se do sebe poprvé zamilovali, bylo jim tak 17 let. Okolnosti jejich životů je však rozdělili na dalších 21 let. Jeden most ale zůstal, společný starý přítel, který jim po své smrti odkázal dům, ale a vytvořil tak příležitost se znovu setkat a navázat tam, kde skončili. I když jsou oba protagonisté po dvaceti letech již mnohem více nohama na zemi, co se týká dalších oblastí svého života, ve vztahu k sobě jsou stále do sebe zamilovaní.

Nikdy spolu nakonec nebydleli, nemuseli spolu řešit každodenní problémy a události společného dlouhodobého vztahu a života, včetně práce na vztazích, které s tím jejich neodmyslitelně souvisí. Partnerský vztah není jen romantický a idealistický jako vztah párový, ale je i racionální a realistický.

I když se všichni ve filmu snaží, aby druhé setkání hlavních hrdinů po dvaceti letech bylo založeno na lásce, tedy na podstatně širším spojení než je spojení na základě zamilovanosti, fakta hovoří jasně. Hlavní hrdinové jsou opět “pouze” zamilovaní. A proto se jejich vztah opět nerozvine. Opět to dojde do emočního maxima a pak konec.

Možná se tento film mohl jmenovat místo Co s láskou, Co se zamilovaností. I scénaristé, filmaři, herci jsou jenom lidi a hledají odpověď na své vlastní potřeby, když tvoří své dílo. A snaha vytvořit dílo, kde příběh nekončí ve chvíli, kdy se zamilovanost mění v lásku, kdy se párové nastavení vztahu začíná snažit o rozšíření na partnerskou úroveň, je opravdu veliká. Všichni to chceme mít, ale jen někdo proto chce něco udělat a naučit svému vztahu porozumět. Obzvláště, když tady vlastně žádná mapa vývoje partnerského vztahu doposud nebyla.

Pokud patříte k lidem, kteří jsou připraveni riskovat a znovu a znovu se vracet na začátek, podle toho jak to vy sami, nebo váš společný vztah potřebuje. Čtěte dál.

Jak fungujeme, když jsme zamilovaní.

Díky oboustranné otevřenosti vše prožíváme opravdu intenzivně. Naše pocity blízkosti a důvěry jsou na maximu. Je to impulzivní, spontánní, dynamické, rychlé a hned. Když jsme zamilovaní, jedeme na 100+100 % a oba jsme prioritně nastavení na to samé, být spolu a co nejvíce své pozornosti věnovat jeden druhému ve jménu vytvoření společného vztahu.

na počátku společného vztahu, v období zamilovanosti fungujeme tak, že se není třeba domlouvat. Není potřeba si připravit prostor a čas na to, abychom se domluvili na záležitostech vztahu, které potřebujeme řešit na dlouhodobější úrovni. Když jsme zamilovaní, tak dlouhodobější otázky vůbec neřešíme, nebo je prostě vyřešíme za pomoci ANO a NE, což je dostačují komunikační způsob pro toto období.

V počátečním období vývoje společného vztahu přirozeně upozaďujeme oba naše individuální, vlastní, vztahy. Vztahy muže a ženy, které tu byli ještě předtím, než se spolu potkali.

Rozšíření vztahu z párového do partnerského nastavení.

Stejně jako potřebujeme rozšířit naše dovednosti o partnerský způsob vytváření našeho vztahu, potřebujeme rozšířit, a tím přenastavit, i naše pocitově emocionální rozhraní odpovídající pocitů zamilovanosti, na celkové prožívání, kterému můžeme říkat láska. Těžko se tento termín a stav definuje, ale láska na rozdíl od pocitu zamilovanosti nemá protiklad, což znamená, že láska zahrnuje všechny naše pocity, emoce, myšlenky. Včetně těch, které bychom mohli označit za stínové, nebo bychom jim mohli chtít dát jakoukoliv jinou negativní konotaci. Nebo je zcela odmítat.

Rozšíření našeho společného, doposud párově tvořeného vztahu, zpomalujeme na dlouhodobější uživatelskou úroveň. To znamená, že se kromě společného vztahu opět začínáme mnohem více věnovat i našim vlastním individuálním vztahům. Tím přirozeně vzniká potřeba jiné komunikace a vztahování ve vztahu, který byl doposud kromě jiného nastaven pouze pro dva lidi.

Ale v partnerském vztahu jsou tři. Muž, žena a jejich společný vztah. Všichni tři účastnící, když počáteční období zamilovanosti skončí, mají stejné potřeby a pravomoci. Jak to tedy udělat, aby i když jsou každý jiný, chtěli ve výsledku to samé?

Každý z partnerů jak vztah pokračuje potřebuje postupně více prostotu v rámci individuální svobody, tak jak tomu bylo před jejich prvních setkáních na začátku společného vztahu. Tím pochopitelně intenzita (hloubka) spojení mezi nimi, pocitů blízkosti, na kterou byli zvyklí, slábne.

Jak to postupně vybalancovat, jak přejít z období zamilovanosti do období lásky?

Je třeba k párovému způsobu vytváření vztahů přidat nové způsoby komunikace a vztahování. Ty partnerské.

Podívejte se na film Co s láskou a napište mi, jak jste tento příběh a jednotlivá období ve vztahu obou hrdinů vnímali a pochopili vy. Každý další pohled je vítaným zdrojem inspirace, zkušenosti a následné akce.