“Jsem ve fázi, kdy nerozumím tomu, co potřebuju, co právě prožívám/e.”
Tuto větu s nadcházejícím podzimem slýchám častěji než v jiných částech roku. Světla ubývá, příroda zpomaluje, ochlazuje se a nás všechno zve do většího klidu a tepla, blíž k
Není to tak dávno, co jsem si ohledně tohoto rodového i současného společenského názoru potřeboval udělat větší jasno.
Nejdříve mi tato otázka nepřišla zajímavá. Za chvíli mi ale došlo, že se mě toto téma mocenského vztahování také týká, i když ne v podobě toho, že bych nesklápěl prkénko.
Dnes jsem se začetl do knihy Skutečný úspěch od Arianny Huffingtonové. Zaujalo mě téma SMRT a snaha o její vyčleňování z našich životů.
Napadlo mě, jak my dnes tento cyklus začátků, průběhů a konců prožíváme v našich vztazích.
Co to vlastně takové rodové dědictví je?
Dalo by se říct, že je to taková databanka našich rodových a rodinných zkušeností uchovávaná v našem osobním podvědomí i kolektivním nevědomí.
V tomto článku se blíže podíváme na OBDOBÍ MEZI VZTAHY.
Toto období je spojeno s naší potřebou být více sami se sebou na hlubší úrovni.
Objetí, které nežádá nic na oplátku. Toto objetí pomáhá v situacích, kdy slova buď nestačí, nebo by jich bylo moc. V takových chvílích hovoří naše pocity, duše a láska.
Je to láska za všech okolností, bez podmínek.
Co to dnes vlastně znamená být „silná“ žena? Neprojevovat emoce, o to více ty, které dnes považujeme za nežádoucí, podávat nadstandardní výkony bez výkyvů, všechno zvládnout nejlépe sama, bez velkých pozitivních očekávání?
Nedávno jsem viděl film Co s láskou.
Zaujal mě způsob ztvárnění filmu, který nabízí konkrétní možnost, jak můžeme velmi dobře pracovat s partnerským vztahem v období krize. Jak můžeme znovu vytvořit vyvážený partnerský vztah.
Nevěra je za mě tím nejstarším „terapeutickým“ nástrojem, díky kterému si nevědomě snažíme udělat jasno v tom, co a proč nám nefunguje, případně co máme udělat, aby nám to v našem individuálním nebo společném vztahu zase fungovalo.